Vyšlo dne 17.8.2015

... o sto let zpátky

Bádání týkající se mé bakalářské práce zahrnovala také důkladné pročítání tisku z let 1875-80, tedy z doby, kdy na Vinohradech působilo Teatro italiano, varietní divadlo s mezinárodním obsazením, jehož specialitou byly živé obrazy a velké pantomimy s početným baletem.

V té době byly informace o dění v divadlech zařazovány do Denních zpráv, kde se ocitly ve společnosti tematicky značně pestré. A tak pátrání po zmínkách o varietním divadle znamená probírání pestré mozaiky novinových zpráv 19. století, člověk se přitom dočítá o zalesňování hory Říp 80 000 stromky, o harfenici, která se oběsila na struně, zanechavši tklivý dopis na rozloučenou, o bourání pražských městských hradeb, o nejmenované ruské kněžně, která v přestrojení za muže úspěšně vystudovala lučbu na universitě v Lipsku, o úředním prohlášení člena obce za blba, o novém vynálezu – bezpečné petrolejové lampě, jejíž plamen v mžiku uhasne, když se tato skácí, o velkém tání a povodních, o výletě posluchačů inženýrství pátého ročníku české polytechniky, o plzeňském pivu, které si razí vítěznou cestu světem, o anglické dámě, která se v jedoucím vlaku uchýlila před nemravným útokem plukovníka 10. husarského pluku na stupátko vagonu a setrvala tam až do příští stanice...

Snow Hill, Londýn, anonym, 19. stol.

Josef Kainar pro text jedné písně napsal slova: "Život je sladký jen o sto let zpátky." Číst noviny staré skoro půldruhého století, to je něco! A tehdejší žurnalisté určitě netušili, jak vděčnou čtenářku ve mně jednou najdou...

Pozn. Úvodní obrázek nepředstavuje tanečnice z Teatro Italiano, ale z Národního divadla. Pán vpravo, Augustin Berger, ale členem italského divadla byl, zhruba rok ve svých 15 letech. Jako tanečník byl velmi úspěšný, jako baletní mistr působil v Národním divadle a v dalších evropských divadlech.

Rubriky: 19. století