Ehm... Empír?

Empír, Regency, Napoleonika, klasicismus... jak stručně a výstižně nazvat období zahrnující pozdní 18. a rané 19. století? Není snadné pojmenovat tuto událostmi nabitou dobu jedním slovem, už kvůli odlišnému vývoji v různých zemích.

Velmi pestrá byla ostatně i z tanečního hlediska.

Na jedné straně ještě doznívají tance barokní, především allemande a menuet. Ten však postupně vyklízí pole jinému třídobému tanci, který si udržel oblibu dodnes – valčíku. Nejprve se rozšířil v německy mluvících zemích a po Vídeňském kongresu (1814-1815) zcela okouzlil Evropu.

Anglie však valčík v těsném párovém držení dlouho odmítala a kombinovala tento módní tanec s tradičními formami country dances. Těch se ostatně nevzdala, tančily se dokonce i konkrétní tance, které byly v oblibě už v 17. století, průběžně ovšem bylo publikováno množství nových, především typu Longway.

Country dances už ovšem dávno pronikly na kontinent, kde si získala oblibu hlavně forma progresivních (prostupových) longways, tento typ např. nemohl chybět na vídeňských bálech. Tam se také běžně tančily tzv. Kontratänze, které komponovali i renomovaní skladatelé, včetně W. A. Mozarta.

Oblíbené bylo i kruhové uspořádání tanců. Z Francie zhruba ve druhé polovině 18. století přichází módní cotillion pro 4 páry, koncem století nahrazován propracovanější čtverylkou (quadrille), která v této době nastoupila svou triumfální pouť 19. stoletím.

Pokud se týká používaných kroků, i ty svou rozmanitostí odpovídají prolínání doznívajícího baroka a nástupu společenských tanců, které tančíme dodnes. Zůstává vytáčení nohou a také jednodušší "barokní" kroky (fleuret, allemande...), valčíkový krok svou formu teprve hledá, užívá se přeměnný krok typu chassé a další krokové vazby, typické pro tance 19. století.