Vyšlo dne 10.8.2015

Ehm... Empír?

Empír, Regency, Napoleonika, klasicismus... jak stručně a výstižně nazvat období zahrnující pozdní 18. a rané 19. století? Není snadné pojmenovat tuto událostmi nabitou dobu jedním slovem, už kvůli odlišnému vývoji v různých zemích.

Aaron Martinet, Anglická rodina v Paříži

Velmi pestrá byla ostatně i z tanečního hlediska.

Na jedné straně ještě doznívají tance barokní, především allemande a menuet. Ten však postupně vyklízí pole jinému třídobému tanci, který si udržel oblibu dodnes – valčíku. Ten se nejprve rozšířil v německy mluvících zemích a po Vídeňském kongresu (1814-1815) zcela okouzlil Evropu.

Dobová anglická karikatura valčíku.

Anglie však valčík v těsném párovém držení dlouho odmítá a kombinuje tento módní tanec s tradičními formami country dances. Těch se ostatně nevzdává, tančí se dokonce i konkrétní tance, které byly v oblibě už v 17. století, průběžně je ovšem publikováno množství nových, především typu Longway.

Country dances už ovšem dávno pronikly na kontinent, kde si získala oblibu hlavně forma progresivních (prostupových) longways, tento typ např. nemohl chybět na vídeňských bálech. Tam se také běžně tančily tzv. Kontratänze, které komponovali i renomovaní skladatelé, včetně W. A. Mozarta.

Oblíbené bylo i kruhové uspořádání tanců. Z Francie zhruba ve druhé polovině 18. století přichází módní cotillion pro 4 páry, koncem století nahrazován propracovanější čtverylkou (quadrille), která v této době nastoupila svou triumfální pouť 19. stoletím. V 18. století se ovšem čtverylka ještě často tančila ve formaci pouhých dvou párů.

Čtverylka, Anglie, ca1820.

Pokud se týká používaných kroků, i ty svou rozmanitostí odpovídají prolínání doznívajícího baroka a nástupu společenských tanců, které tančíme dodnes. Zůstává vytáčení nohou a také jednodušší "barokní" kroky (fleuret, allemande...), valčíkový krok svou formu teprve hledá, užívá se přeměnný krok typu chassé a další krokové vazby, typické pro tance 19. století.