Vyšlo dne 12.10.2015

Ruce v bok

Je to už dost let zpátky, kdy jsem téměř vyděsila jistou zahraniční lektorku tím, že jsem si při gagliardě opřela ruce o boky. Uklidnilo ji až ujištění, že je to jen při tréninku a při tanci už to dělat nebudu – byla přesvědčena, že je to pro dvorský způsob tance zcela nevhodné. Toto gesto však bylo možno spatřit i v kruzích nejvznešenějších. Dáma na obrázku má být totiž francouzská královna Margot.

Obecně je gesto opření ruky o bok spojeno spíše s lidovým prostředím. Ale to není přesné, vždy záleží na tom, jak se konkrétně udělá. Především je to gesto velmi srozumitelné z hlediska řeči těla: je výrazem velké sebedůvěry, nezávislosti a případně i převahy nebo snahy o ni. Proto může velmi dobře posloužit při nonverbální komunikaci s partnerem a v neposlední řadě i s diváky.

Když se pozorně zadíváte na obraz Jorise Hoefnagela z roku 1569, zobrazující svatební oslavy v Bermondsey, najdete mnoho zajímavých detailů. Nechybí ani ruce v bok, které můžeme vidět dokonce několikrát – například v pravé části obrazu, v provedení ženy v zástěře a v sukni ke kotníkům, prozrazující příslušnost k neurozeným vrstvám. Ta žena je bez pochyby účastnicí tance, i když právě netančí a jen pozoruje kreace svého partnera – její výraz a postoj těla jsou naprosto srozumitelné.

Když se ale podíváte na opačnou stranu obrazu, uvidíte tam skutečnou honoraci. Honosně oblečení lidé pozorují lidovou zábavu pro své potěšení. A hle – dáma může dát ruku v bok, a nepřestává proto být dámou!

U následující dámy o jejích vznešených způsobech jistě nebudeme pochybovat. Je to totiž královská dcera, Isabelle de Bourbon (1602-1644), provdaná královna španělská, portugalská, neapolská a sicilská.

Ale zpátky k dnešním snahám o provedení starých tanců. Tam se ruka v bok občas velmi hodí; z vlastní zkušenosti vím, že se mi občas v tanci vyskytly chvíle, kdy mi toto gesto pro daný moment připadalo jako nejvhodnější. Většinou to dělávám právě v gagliardě nebo v jiném temperamentnějším tanci, bylo by však možné to udělat i v důstojnějším tanci procesionálním:

Hieronymus Francken, Ples při benátském karnevalu

A pro zmíněný nácvik gagliardy mohu ruce v bok jen doporučit: zpevní tělo a udrží je vzpřímené. Věděli to už renesanční tanečníci: