Chvála bláznivých panen

V biblickém příběhu se bláznivým nebo též pošetilým pannám dostalo za jejich nemoudré počínání odsudku a zatracení. Je ale třeba přiznat, že tyto děvy prokázaly renesančnímu tanci velikou službu, stejně jako malíři, kteří je si je vybrali za námět.

Bláznivé panny dělají (z dobového hlediska) bláznivé a pošetilé věci, ty ale dnešní zájemci o historický tanec shledávají dosti atraktivními. Takže ony děvy, kromě toho, že nehlídají olej v lampičce, také mastí karty, pijí víno, nosí zdobné oděvy zdůrazňující jejich půvaby, hrají na hudební nástroje, a... ó hrůzo, to ještě není vše... Dokonce i tančí a zvedají sukně tak vysoko, nestydy, že ukážou i boty!

A to je něco, co dnešní historické tanečnice velmi zajímá: jak vypadaly parádní renesanční taneční botky?

Vy všechny, které jste kvůli renesančním šatům strávily hodiny prohlížením různých galerií, knih, obrazů i grafik, vy všechny dobře víte, že narazit na dámskou renesanční botku v plné kráse není zase tak snadné. Doporučuji vyzkoušet služby bláznivých panen, nejsou v tomto ohledu skoupé.

Zaujala vás podobnost dvou výše uvedených obrazů? Jistě není náhodná.

Zcela jinak jsou pojata vyobrazení bláznivých (ale i moudrých) panen na překrásných rytinách Martina Schongauera a svádí k domněnce, že šlo spíše o ukázku tehdejší módy a především hold ženské kráse; oba typy jsou u něj vlastně rozlišeny jen funkčností a držením lampy (a na botky dojde v obou případech):

Jedna z mých nejoblíbenějších je tančící pošetilá panna z rytiny Jana Pieterszoona Saenredama (1565-1607):

Ten ladný postoj a gesta! To cudné sklopení očí! A také vzorné nakročení vzorně vytočených chodidel. Ale aby nevznikla mýlka u současníků, že jde o vzor hodný následování, opatřil ji autor až příliš přiléhavým živůtkem a ještě ji nechal pošlapat bibli.