Obraz není fotografie!

Dobová vyobrazení jsou pro nás cenným pramenem při studiu starých tanců a tanečních zvyklostí, musíme ovšem brát v úvahu důležitý fakt – obraz není fotografie a schopný umělec dokáže nakreslit cokoli. Proto, pokud je to možné, je třeba konfrontovat ikonografické prameny s dalšími zdroji. Dataci obrázku se mi nepodařilo najít, ale zjevně směřuje ke druhé polovině 19. století. A z té doby už se tanečních příruček dochovalo poměrně dost.

Na základě uvedeného obrazu bychom mohli dojít k závěru, že ke konci 19. století bývalo zvykem držet spojené ruce takhle vysoko. Taneční praxe ale hovoří proti. Především je to nepohodlné, zvláště pro dámu, a polonéza, která je ve své podstatě slavnostní promenádou, je poměrně dlouhý tanec. Navíc v této poloze není zrovna snadné vést. Poloha rukou odpovídá situaci, kdy následuje podtočení dámy, ale tomu zase nenasvědčují odpovídají pozice hlavy a těla, směřující spíše dopředu. Pozvednuté paže bychom také mohli chápat jako vytvoření branky pro podcházení protijdoucích, ale ty na obraze nevidíme, a kromě toho tuto figuru, vhodnou spíše pro bujarou zábavu pokročilejších hodin, taneční mistři ve druhé polovině 19. století v polonéze rozhodně zamítali. Karel Link (Tanec se stanoviska theoretického a esthetického, 1872) představoval polonaise jako tanec slušný a vážný, jehož figury mají být snadné a nemají být na újmu jeho rázu, a zapovídá všeliké zamotané toury s podlízáním. Slavný taneční mistr Albert Czerwinski (Brevier der Tanzkunst, 1879) u polonézy nedoporučoval vysoko pozvednuté paže jakožto věc z módy vyšlou a pro lepší společnost nevhodnou.

Pozor tedy na ukvapené závěry podložené pouhým kouknutím na obrázek. Umělci a taneční mistři se totiž v pohledu na ztvárnění tance nemuseli shodovat.