Vyšlo dne 29.2.2016

Odsuzovaný a zatracovaný

Savonarola na kazatelně

Kdo? Samozřejmě tanec.
Nemíval to v minulosti v křesťanském prostředí jednoduché. Jedněmi sice oblíben, milován a s chutí provozován, jinými, jejichž slovo mělo ovšem velkou váhu, naopak kritizován a hanoben jako činnost slušného člověka nehodná. Ne nadarmo ještě ve druhé polovině 16. století začínaly některé taneční traktáty, včetně Arbeauovy Orchésographie, úvahami o vhodnosti tance a jeho obhajobou. Bylo třeba vytvořit protiváhu, protože mravokárně odsuzujících textů bylo napsáno a vysloveno opravdu hodně.

Tanec ale nebyl znevažován jen psaným slovem. Pro větší názornost a lepší srozumitelnost vznikaly i kritiky obrazové.

Čeněk Zíbrt píše v článku Potrestaní tanečníci štědrovečerní na Zvíkově o "...známé látce středověké, že byli tanečníci bezbožní prokleti, aby pro výstrahu neposlušným rozkošníkům, když nechtěli na Štědrý den ustati v tanci na hřbitově kolem kostela, celý rok ve dne v noci tancovali a potom bídně zahynuli a peklu propadali za to, že neuposlechli varovného hlasu duchovního."

Vojtěch Král z Dobré vody, Potrestaní tanečníci (podle Michaela Wolgemuta)

A pro pořádek se sluší dodat, že Wolgemutova předloha vyobrazení, které nechal Zíbrt vyhotovit pro svůj článek (s.75), pochází z kroniky Hartmanna Schedela Liber chronicarum (1497). Ale i když obrázek skutečně nese název "Potrestaní tanečníci", dýchá z něj pohoda; tanečníci se zjevně dobře baví, nevypadají ani trochu vyčerpaně a prostředí, v němž se pohybují, nepřipomíná hřbitov ani náznakem.

Následující vyborazení už ale působí výhrůžně, neboť se snaží podat názorné svědectví o tom, že tanec bezprostředně souvisí s peklem a ďáblem. Nenechte se zmást vznešeností použitého instrumentu, a dobře se podívejte, kdopak to tahá měchy a kdo je tedy "duchem" celého tohoto podniku.

Theodoor Galle & Karel van Mallery, rytina z knihy Typus occasionis (1603)

Oblíbenou předlohou k rozlišení činností chvályhodných a zavrženíhodných bylo biblické podobenství o moudrých a pošetilých (bláznivých) pannách; můžete zkusit hádat, které z nich se v dochované ikonografii věnují tanci. Ta, která vévodí Saenredamovu vyobrazení, si počíná velmi půvabně a dokonale předvádí lehký krok, ladné držení těla a cudně sklopený zrak, tak často v historickém tanci vyžadovaný. Její oděv je však velmi přiléhavý a zdůrazňující, až příliš zdůrazňující... a především – všimněte si, po čem šlape.

Jan Saenredam (1565-1607), Pošetilé panny