Vyšlo dne 8.12.2015

S valčíkem proti proudu času...

Valčík, stále živý a stále tančený, dnes považovaný za tanec velmi důstojný a konzervativní, měl ve svých počátcích zcela jinou pověst a docela průkopnickou úlohu, ba dokonce svedl vzbudit i pohoršení. Skoro se tomu nechce uvěřit, protože dnes těžko najdete něžnější formu tance...

Byl to právě valčík, 1) který ve svých počátcích vnesl do taneční kultury zcela nové prvky: držení v těsném objetí a kombinaci dvojího kroužení – kolem společné osy tančící dvojice a opisování kruhu v postupu po sále.

Obojí poskytovalo tančícím zcela nové požitky a potěšení. Známe je i dnes; každý, komu se povedlo s tanečním partnerem ve společném kroužení "naskočit na vlnu hudby " a nechat se jí v souhře unášet, zažil jeden z nejpříjemnějších tanečních zážitků. V době počátků valčíku (ve střední Evropě ve druhé polovině 18. století) k tomu musíme ještě připočítat fakt, že doposud bylo obvyklé tančit v diskrétní vzdálenosti v decetním držení za jednu ruku (s drobnými výjimkami). A náhle se tu před zraky přihlížejících dvojice při tanci objímá! Ne všichni zpočátku takový pohled unesli. Ale zvykli si.

Valčík měl své ctitele i odpůrce, vzbuzoval nadšení i pohoršení. Nadšeně mu propadali právě ti, kterým poskytoval ony opojné prožitky z tělesné souhry s druhým člověkem, a možná i z jisté provokace, protože co, bylo dovoleno v tomto tanci, bylo jinde před zraky veřejnosti nemyslitelné.

Zajímavé je i to, jak se valčík postupně šířil Evropou – většinu okouzlil během Vídeňského kongresu v letech 1814-15. Ne však Anglii, ta si vůči valčíku zachovala silnou rezervovanost. Třebaže Angličané o existenci a oblíbenosti valčíku dobře věděli, byla pro ně spíše zdrojem kritiky (známý pamflet proti valčíku z pera lorda Byrona) nebo zábavného přezírání:

Geroge Cruikshank, dobová karikatura valčíku, 1817

Může to snad souviset s jistými rysy anglické povahy? George Mikes, maďarský humorista žijící v Anglii v jedné své knize vzpomínal na to, jak ho jistá anglická dáma napomenula za to, co napsal o vztahu Angličanů k sexu:
"Kontinentálci si potrpí na milování, Angličané na ohřívací láhve."
Ona zmíněná dáma ho v dopise pokárala:
"Skutečně nejdete vůbec s dobou. I v tomto ohledu se život změnil, a co je nejdůležitější, pokročila i technika. Dnes už užíváme elektrické ohřívací dečky." 2)


1) Za podněty k tomuto článku děkuji prof. Dorotě Gremlicové.

2) George Mikes, Jak být cizincem, Praha 1970, s. 133.

Rubriky: 19. století, Empír