... a šáteček

Jeden z nejjednodušších a zároveň nejefektivnějších způsobů, jak půvabně a stylově zaměstnat ruce, je uchopit šáteček.

Hedvábí či batist lemovaný krajkou, nebo přímo krajka? Čistě bílý, či zdobený výšivkou nebo perličkami? Je dovoleno skoro vše, pokud je to přírodní materiál, jen musí vypadat hezky.

Dá se s ním při tanci dělat hodně: jemná gesta zvýrazňující pohyb, šáteček je možno hravě předvádět nebo naopak skrývat, lze k němu přivonět, nebo se za něj schovat...

Také s ním nemusíte dělat vůbec nic, stačí jej půvabně držet v ruce, jako dámy na obrázcích.

Dámy na rytinách ve sbírkách Cesare Negriho a Fabritia Carosa vždy drží šáteček ve spuštěné ruce (viz přiložený obrázek ke cascardě Alta Regina z Carosovy sbírky Il Ballarino). Zmíněná vyobrazení zachycují ale vždy výchozí pozici tance - a v této fázi je na výrazná gesta ještě čas.

Během tance ale šáteček využít jako komunikační prostředek. Můžete se jím chlubit nebo provokovat, lákat, nabízet či dokonce věnovat tanečníkovi, takže poslouží i jako symbol přízně.

Nebo i jako kořist. Zažila jsem vystoupení, v němž jeden z tanečníků výborně využil okamžitý nápad a velmi oživil vcelku prostý tanec tím, že dámám jejich šátečky v nestřežených okamžicích loupil a posléze vracel nazpět.

Bavili se všichni, diváci i tanečníci.