Dámy, nevíte jak se učesat na dobový ples, když nemáte dlouhé vlasy? Není třeba zoufat ani shánět se po vlasech umělých, pokud zvolíte to správné období, váš krátký sestřih směle obstojí.

Ani na konci 18. století je totiž všechny neměly. Móda je šílená a najde inspiraci všude, dokázala ji najít i pod gilotinou. Odsouzeným na smrt se stříhaly vlasy nakrátko, hlavně vzadu na krku, aby se snadněji... no však víte.

Mnoho Pařížanek prý v tom našlo impuls k novému účesu. A říkalo se mu hodně vznešeně: à la Titus.

Atmosféru slavnostního bálu přiblíží ukázky empírových tanců,
v rámci oživených prohlídek na nejkrásnějším empírovém zámku mezi Petrohradem a Paříží.

Tančí Pražské elegantní skupení,
pod vedením Hany Tillmanové.

Kdy: 26. června 2021, prohlídky od 11 hodin dopoledne.
Kde: zámecký sál, zámek Kačina.

Pod vlivem anglicky psané literatury a ovšem i austenovské filmografie občas vzniká dojem, že veškeré dobové tančení, které má smysl, je zapsáno anglicky a že bez Playfordů bychom si tanečně neškrtli. Že ti Playfordi jsou vlastně zdrojem multiepochálně využitelných tanců a že to bohatě stačí. Zvlášť když nám dalo takovou práci naučit se Hole in the Wall.

Pravda je, ve sbírkách The Dancing Master začalo hodně dobrého, alespoň písemně, to jsou první tištěné prameny obsahující country dances i s figurami tančenými přes několik staletí. Pravda také je, že se v Playfordských sbírkách najdou opravdu pěkné kousky – aby také ne, když je jich přes tisíc, a často s velice hezkou muzikou. Pravda je i to, že jsou mnohem rozmanitější a nápaditější než pozdější country dances z druhé poloviny 18. století, kterých je také požehnaně – aby také ne, když každoročně vycházely tiskem v počtu 24 kousků za laciný peníz.

Ale pravda je i to, že Playfordské sbírky přestaly vycházet roku 1728.

Tradiční akce sdružení Jane Austen CZ, letos výjimečně přesunutá na podzimní termín. Zážitkový den pro všechny, kteří chtějí zkusit na chvíli vstoupit do historie a stát se z diváků účastníky, podle přání a možností i v dobových kostýmech.

Piknik – Program – Ples.

To vše v malebných historických zákoutích, která skýtá zámek Čechy pod Kosířem, kousek od Olomouce.

Další podrobnosti a rezervace vstupenek zde.

K jaru a jeho zpodobnění patří pohodová atmosféra, usmívající se krásné dámy nebo ještě lépe páry, květiny, procházky v přírodě... Ano, kouzlo přírody, která se probudila po dlouhé a tíživé zimě a rozvíjí se do nové krásy těšící smysly a duši. Bez radostně a čile šveholících ptáčků by to samozřejmě nešlo. I naši předkové nahlíželi na ptáčátka jako na symbol jara, ovšem způsobem, který nás možná překvapí.

Touha osvěžit se v horkých dnech v chladivých vodních vlnách je velmi stará a podléhaly jí i dámy. Jenže jak tuto záležitost vyřešit v dobách, kdy slušné děvče nemohlo na veřejnosti ukázat ani kotník?

Řešení se našlo: vůbec se nenechat vidět! Tedy vstoupit do vody tak, aby osoba zůstala před zraky ostatních skryta. Kvůli pohodlí byla vytvořena zařízení, která umožnila plavkyni dopravit co nejdále k místu, kde se mohla ponořit a nespatřena setrvat. Dáma pokojně nastoupila suchou nožkou na břehu.

Valčík, stále živý a stále tančený, dnes považovaný za tanec velmi důstojný a konzervativní, měl ve svých počátcích zcela jinou pověst a docela průkopnickou úlohu, ba dokonce svedl vzbudit i pohoršení. Skoro se tomu nechce uvěřit, protože dnes těžko najdete něžnější formu tance...

Text, na nějž tu uvádím odkaz, není můj, chci však na něj upozornit, protože má velice zajímavé téma: ovlivnění empírové módy antikou i v oblasti šperkaství. Možná budou některé informace i překvapivé – věděli jste například, že v letech 1810-15 nosily pruské dámy jako symbol vlastenectví šperky z litiny, protože své zlaté šperky věnovaly na financování pruské armády?

Empír, Regency, Napoleonika, klasicismus... jak stručně a výstižně nazvat období zahrnující pozdní 18. a rané 19. století? Není snadné pojmenovat tuto událostmi nabitou dobu jedním slovem, už kvůli odlišnému vývoji v různých zemích.