Zaujaly vás dobové bály, ale zatím váháte, protože nevíte, co se tam tančí a jestli byste to zvládli?

Pak je tu kurz právě pro vás, protože vás skvěle provede zábavnými skupinovými tanci (contre-danses, country dances, Kontratänze...), které tvoří základ bálového repertoáru napříč staletími, a naučí vás tolik, že si bály užijete s potěšením a hlavou hrdě vztyčenou.

Kurz je vhodný pro ty:
• kteří chtějí s historickým tancem začít,
• kteří už něco zatančit dovedou, ale tak nějak si to moc nepamatují,
• i pro ty zběhlé, kteří si takto budou moci ve společnosti zatančit své oblíbené kousky (což doma v bytě úplně dobře nejde).

Znáte tance typu longway? To jsou ty, v nichž se seřadí více párů za sebou do zástupu, sousední páry spolu zatančí, přičemž si vymění místa. Začaly být populární v 17. století v Anglii, během 18. století s úspěchem pronikly na kontinent i do zámoří, a dočkaly se mnoha modifikací, některé formy jsou oblíbené dodnes i mimo historické tančení.

Pronikly dokonce i do dobových filmů, především těch, které byly natočeny podle knih Jane Austen. Téměř povinnou scénou těchto pohyblivých obrázků je tanec v dlouhatáááánském zástupu, jímž ústřední pár postupně tanečně prochází, aby si přitom sdělil nebo prožil něco důležitého.

Možná i pod vlivem těchto filmů panuje názor, že pro longway je zapotřebí velké, ale opravdu velké množství párů. Což vůbec není podmínkou a je to první z longwayských mýtů.

Kdo chce nosit klobouk, musí se to naučit. Jaký tvar si vybrat a jak jej nasadit, aby byl výsledek slušivý a aby dobře držel na hlavě; když se to povede, dá se pak v klobouku i zatančit. Celá Česká beseda, skočná polka i čardáš. Vím to, všechno jsem to v klobouku odtančila. A pánové v cylindrech jakbysmet.

Lidé, kteří si pořizují historické oblečení, poměrně rychle přijdou na to, že pokrytí hlavy je žádoucí až nutné. Jenže kdo chce v klobouku vypadat opravdu dobře, musí vědět i to, kdy ho na hlavě mít nemá. A na to není absolutní pravidlo platné napříč staletími.

Cyklus tanečních lekcí, věnovaný oblíbeným tanečním formám 17. a 18. století. Vhodný pro ty, kteří chtějí s historickým tancem začít, pro ty, kteří si chtějí procvičit stěžejní kousky historických plesů od vrcholné renesance pro empír, i pro ty, kteří si chtějí užít příjemný a užitečný pohyb.

Účastníci si osvojí základní důležité figury, jejichž kombinace daly vzniknout velice bohatému tanečnímu repertoáru různých evropských zemí, a procvičí je na konkrétních choreografiích – tak, aby je mohli úspěšně uplatnit na dobových bálech a jiných tanečních příležitostech.

Tance pocházejí z několika okruhů:
• Country dances – z anglických sbírek 17. a 18. století, od pozdních Playfordů až po období Regency
• Kontratänze, Contre-danse, Anglaises, kolonové tance – ze středoevropských sbírek 18. století
• Cotillions – podle německých a francouzských manuálů 18. století
V případě zájmu můžeme zařadit i párový Ländler a raný valčík.

Lektorka: Hana Tillmanová

Dobou osvícenství bývá nazýván časový úsek zhruba od druhé 17. století do konce 18. století. Osvícenství kladlo důraz na možnosti člověka – racionalismus, logiku a humanismus, 18. století bylo často zváno věkem rozumu. Z umění prý byla osvícenstvím nejvíce ovlivněna literatura. Ale hodně se promítlo i do společenských tanců, především těch, které se tančily ve skupinových formách.

Byly to tance pěkné a rozumně vytvořené.

Pod vlivem anglicky psané literatury a ovšem i austenovské filmografie občas vzniká dojem, že veškeré dobové tančení, které má smysl, je zapsáno anglicky a že bez Playfordů bychom si tanečně neškrtli. Že ti Playfordi jsou vlastně zdrojem multiepochálně využitelných tanců a že to bohatě stačí. Zvlášť když nám dalo takovou práci naučit se Hole in the Wall.

Pravda je, ve sbírkách The Dancing Master začalo hodně dobrého, alespoň písemně, to jsou první tištěné prameny obsahující country dances i s figurami tančenými přes několik staletí. Pravda také je, že se v Playfordských sbírkách najdou opravdu pěkné kousky – aby také ne, když je jich přes tisíc, a často s velice hezkou muzikou. Pravda je i to, že jsou mnohem rozmanitější a nápaditější než pozdější country dances z druhé poloviny 18. století, kterých je také požehnaně – aby také ne, když každoročně vycházely tiskem v počtu 24 kousků za laciný peníz.

Ale pravda je i to, že Playfordské sbírky přestaly vycházet roku 1728.