Přestože popisy tanců ve sbírkách Fabritia Carosa a Cesara Negriho jsou velmi návodné a podrobné, představa, že lze podle nich tance zrekonstruovat zcela přesně tak, jak se tančily za života autorů, je dosti iluzorní. Tyto popisy nebyly a nejsou určeny těm, kteří styl ani tance neznají vůbec a chtějí se je naučit. Byly určeny znalcům – buď jako podpora paměti pro připomenutí toho, co se naučili v tanečních lekcích, nebo jako upozornění na často pozorované chyby a rady, jak se jich vystříhat. Neméně iluzorní je předpoklad, že existuje jeden jediný správný výklad tance a že rekonstrukce musí přinést jediný správný výsledný tvar tance.

Proč tomu tak je?

Ne, nebude řeč o známém svůdníkovi ani o menuetu z Mozartovy opery Don Giovanni. Dnešní článek chce vzdát úctu jednomu z nejúspěšnějších levobočků 16. století, který se zapsal i do dějin tance.