Oblíbený tanec 2. poloviny 19. století, posléze pozapomenutý, dnes právem znovu ožívající, protože dokáže velmi příjemně zpestřit plesy a taneční večírky situované k 19. století. Má úžasný potenciál, dokážou ho po troše průpravy zatančit i úplní začátečníci, a ti zkušení se jím pobaví, dá se zatančit jako párový i ve čtverylce. Na mých tanečních kurzech patří mezi favority, a není divu, je to přesně takový tanec, který se rychle naučíte a sami si pak vyberete míru temperamentu a "námahy", kterou do něj chcete vložit. Klidná či temperamentní varianta? Obě jsou zábavné, obě vypadají skvěle. A to od tance chceme.

V zahraničních tanečních pramenech se můžeme setkat s výrazem Redowa, který na první pohled může působit trochu tajemně. Původ slova je ovšem český a vztahuje se k dvěma populárním českým tancům 19. století – rejdováku a rejdovačce.

Pro Angličany redowa, po francouzsku rédowa, němčina, běžná v 19. století i v Čechách, se dokonce zmohla i na rozlišení Redowa a Redowatzka. Někdy, alespoň u notového materiálu, se rozlišovalo na Redowa waltz a Redowa polka.

Anglická wikipedia dokonce zná i termín rejdovák a odvozuje jej od "rej" (whirl); v rejdováku toho víření ovšem moc není, asi tady došlo k záměně s vrtákem. Českých tanců v 19. století bylo tolik, že není snadné se v nich vyznat.

Tančíte polku? Ano? Rádi? A dobře? No tak to je skvělé!
Nebo ji neumíte, ale rádi byste se ji naučili? Výborně, to se dá zařídit.
Nebo byste ji tančili, kdyby jen bylo kde? I to se dá řešit.

Osobně tančím polku velice ráda a pokládám ji za skvělý tanec. A nepotřebuji k tomu ani taneční sál. Na plesech je ale výborná, protože báječně osvěží slavnostní atmosféru. A můžete si ji tančit po svém, úplně jednoduše, nebo si ji obohatit promenádami a figurami, pěkná bude tak i tak.