Fabritio Caroso ve své druhé sbírce Nobiltà di Dame z roku 1600 značně rozvinul své úvahy o tanci ve zjevné snaze dovést toto umění k větší dokonalosti. Pamatoval přitom i na situace "mimo tanec", takže najdeme i doporučení adeptkám tanečního umění, jak si mají počínat při tanci tehdy, kdy tančí pouze jejich partner a na ně přijde řada až za chvíli.
A přestože dámy v tuto chvíli "nic nedělají", taneční mistr je nabádá, aby v takových situacích nezůstaly zcela nehybné a nevypadaly tedy jako sochy.

Jeden z nejjednodušších a zároveň nejefektivnějších způsobů, jak půvabně a stylově zaměstnat ruce, je uchopit šáteček.

Hedvábí či batist lemovaný krajkou, nebo přímo krajka? Čistě bílý, či zdobený výšivkou nebo perličkami? Je dovoleno skoro vše, pokud je to přírodní materiál, jen musí vypadat hezky.

Mnozí, kteří se věnují studiu kultury minulých dob a své objevy se snaží i nějak prakticky využít, zároveň usilují i o to, aby výsledky jejich snah byly historicky věrné, co nejvěrnější...
Jistě jste už setkali s výrazem "Přesné rekonstrukce tanců podle dobových pramenů." Upřímnější by bylo: "Děláme, co můžeme, aby to nebylo historicky mimo." Ale to nezní tak honosně a přesvědčivě.