Old Measures aneb studentské povinnosti

V různých dobách bývají po studentech vysokých škol vyžadovány činnosti, které na první pohled s příslušnou odborností vůbec nesouvisejí. Tak například čeští studenti se po značnou část druhé poloviny 20. století povinně účastnili sklizně chmele. Studenti londýnských právnických kolejí v 16. a 17. století zase museli umět tančit. A třebaže se při obou typech akcí dalo zažít hodně zábavy, odmítnutí účasti mohlo mít v obou případech nepříjemné následky.

Zatímco od českých studentů se očekávalo, že s nadšením a nasazením vypomohou socialistickému zemědělství, někdejší angličtí adepti práva měli být účastni i společenského života své koleje. K tomu patřily různé večírky, oslavy a zábavy zvané revels, při nichž se mimo jiné provozoval i tanec.

Může se nám dnes zdát poněkud překvapivé, že právník v době alžbětinské a stuartovské musel umět tančit. Jenže zdaleka ne všichni posluchači londýnských právnických kolejí hodlali po studiích nastoupit kariéru v tomto oboru. V mnoha případech šlo o mladíky z velmi dobrých rodin, také o příslušníky šlechty, kteří měli část svého mládí strávit v Londýně, jednak aby získali užitečné vzdělání, jednak aby navázali styky a přátelské vztahy s podobně situovanými vrstevníky a naučili se pohybovat ve společnosti.

Lze předpokládat, že podobně jako dnes mnozí tančili opravdu s chutí a rádi a jiným tento druh zábavy příliš blízký nebyl. Několik zmínek dochovaných v archivech Inns of Court ale svědčí o tom, že tanec prostě povinný byl a netančení bylo trestáno – finančními pokutami či vyloučením. (Více se o tom můžete dočíst v článku Dances From The Inns Of Court na tanečních stránkách Grega Lindahla.)

To si pak každý student dobře rozmyslí, jestli se mu tančit chce, a začne se zajímat o taneční repertoár, který by měl ovládat. Povinných tanců nebylo mnoho a nebyly obtížné, ti pohybově nadanější se je mohli naučit velmi rychle prostým napodobením zkušenějších kolegů a při častějším opakovaní si je také snadno zapamatovali.

Někteří ale neriskovali a tance si zapsali. Samozřejmě, že si nevyhotovili žádné precizní taneční sbírky s podrobným popisem kroků a prostorového řešení. Jen si stručně a schematicky to nejnutnější z tanců zaznamenali do svých osobních zápisků, jinak obsahujících všechno možné, co jim v jejich studentském životě přišlo zajímavé a potřebné.

A tak se stalo, že v sedmi pramenech situovaných do časového rozmezí zhruba 1570 – 1670, nalezneme (vždy ve stejném pořadí) popisy stejných osmi tanců, souhrnně zvaných Old Measures, které se za sto let prakticky nezměnily:

Quadran Pavan
Turkeylone
Earl of Essex (Earl of Essex Measure)
Tinternell
Old Alman
Queen's Almaine
Madam Sosilia Alman (Madam Cecilia Alman)
Black Almaine