Podívejme se na zoubek

Před časem jsem tu psala o své "taneční úchylce", dnes přidám vzpomínku na jinou. Ta patří jedné z českých tanečních kapacit, v jejímž souboru jsem před lety tančila; byl to striktní příkaz dámám, že v žádném případě nesmějí při úsměvu ukazovat zuby.

Když jsme se ptaly po zdůvodnění, dozvěděly jsme se, že na žádném renesančním obraze dáma zuby neukazuje. Nepřišlo nám to moc přesvědčivé, jednak proto, že některým z nás bylo splnění takového požadavku prostě nemožné, ale i proto, že nám připadalo, že pěkné zuby v úsměvu jsou i pro renesanční tanec spíše obohacením:

Propátrala jsem od té doby mnoho galerií a viděla mnoho obrazů. Je pravda, že dámy a vlastně ani páni na obrazech zuby moc nepředvádějí. Otázkou ale je, jestli vůbec mají co předvádět, když v jejich době stomatologická péče, byla-li vůbec jaká, nabývala spíše této podoby:

Přesto jsem ale našla odvážlivce, kteří svůj chrup skutečně předvedli:

Ano, dospělí to nejsou. Ti mají rty semknuté, jak to většinou u dospělých na portrétech bývá. Jinak by to totiž mohlo dopadnout také takhle.

Ale pozor!
Tanečníky, kteří jsou vybaveni pěknými zuby a nebojí se je ukázat, lze dokázat i ikonograficky:

A doufám, že se nebudeme zbytečně přít o to, jestli se při tanci smáli i lidé z vyšších vrstev.