Vyšlo dne 17.5.2018

Tanec za časů ragtime

Cake-walk v praxi

Počátek 20. století přinesl v Americe zcela nový taneční trend. Americká mládež začínala být znuděna tanci, které ve společnosti tančívali už jejich prarodiče a inspiraci našla v novém hudebním stylu, výrazně ovlivněném černošskou hudbou – ragtime. Vznikaly tance využívající typický synkopovaný ragtimový rytmus – one-step a two-step (předchůdci foxtrotu) a maxixe, jiné napodobovaly a karikovaly pohyby zvířat (Grizzly Bear, Turkey Trot, Bunny Hug, Camel Walk). Latinská Amerika přispěla další charakteristickou novinkou, jíž bylo tango. Styl černých tanečníků dal vzniknout svéráznému tanci zvanému cake walk, který našel využití i v nových, lehce potřeštěných čtverylkách. Černoši ovšem dlouho nesměli vystupovat v prostorách pro bílé, takže tam nový tanec ze začátku tančili běloši s černě pomalovanými obličeji. Žádoucí bylo předvést originální bizarní tanečně akrobatické variace na hudbu a kdo sklidil za své vystoupení největší aplaus, dostal dortík – cake, proto cake walk / cakewalk.

Irene a Vernon Castle, 1912

Roku 1911 přijeli do Evropy novomanželé Irene a Vernon Castle a novým americkým stylem, který perfektně ovládali, okouzlili Paříž. Odtud se pak nové tance šířily dále do západní Evropy. Z videoukázky francouzské společnosti Carnet de Bals si můžeme udělat představu, jak takové mísení tradičního a nového stylu těsně před 1. světovou válkou mohlo vypadat v praxi.

A střední Evropa? Ta zůstala vůči novým vlivům ze zámoří poměrně imunní. Rakousko-Uhersko si do 1. světové války udržovalo svou tradiční noblesní taneční kulturu a lidé svému temperamentu dávali průchod v polce, čardáši, mazurce a kvapíku. Teprve po vzniku samostatné republiky, s nímž souvisel příklon k módním vlivům ze západu, se americké tance, včetně tanga, začaly šířit u nás.

(Za upřesnění informací k tanci cake-walk děkuji Petru Hubáčkovi.)

Rubriky: 20. století