Pět tanečních pozic

Uvedený obrázek bude nejspíš dobře znám všem, kteří si dohledávali obrazový materiál k empírové módě. To ale nebyl jeho původní účel, důležité tu totiž nejsou šaty, byť mohou inspirovat, ale nohy a to, co se s nimi děje – takže i proto mají dámy tak krátké sukně.

Jde o ilustraci z knihy anglického tanečního mistra Thomase Wilsona An Analysis of Country Dancing (1811) Uvedené pozice nejsou Wilsonovým vynálezem ani anglickou specialitou, jejich původ je starší a souvisí s propracovaným francouzským stylem belle danse z doby Ludvíka XIV. Dodnes zůstaly součástí tance klasického, jenom baletky vytáčejí nohy ještě více.

Každý, kdo to s dobovým tancem myslí vážně, by si zobrazené pozice měl skutečně osvojit.

Pěkně o nich (říká jim ovšem postavy), píše J. P. Bouša, taneční mistr z Tábora ve své knize Elegantní tanečník: ¹⁾

"První postava ukazuje nám napětí, pozornou úvahu a uctivost. Vojín, přijímá-li rozkaz nějaký nebo mluví-li se svým představeným, zaujímá vždy první postavu. Též ve společenském životě, mluvíme-li s někým, zaujímáme též první postavu.

Postava druhá: sílu, sebedůvěru. Šermíř volí tuto postavu proto, že na ní záleží bezpečné a pevné držení těla.

Třetí postava značí půvab, skromnost, mírnost, proto hodí se zvláště na dámské poklony.

Čtvrtá postava označuje důstojnost, ušlechtilou hrdost, hodící se řečníku při patrném mocném nadšení.

Pátá postava označuje uměleckou hotovost, obratnost, pročež přináleží toliko vyššímu tanečnímu umění."