Vanitas

Vanitas vanitatum et omnia vanitas neboli marnost nad marnost, všechno je marnost. Prastaré téma, které mělo lidem připomínat, že nejsou pány tohoto světa, ale pouze jeho součástí, že i jejich čas jednou vyprší a jejich lidské jistoty jsou jistotami pouze zdánlivými, neboť jsou pomíjivé.

Lidé se s ním vyrovnávali tak různě, jak jen lidé dovedou různí být. Některé to vedlo k askezi, jiné ke snaze urvat životu co nejvíc, některé k činorodosti, jiné k zahálce, někoho k šetrnosti, někoho k hýření, některé k ničení a jiné k uměleckému ztvárnění.

Napadlo by vás, že půvabný obraz dítěte s mýdlovou bublinou byl zamýšlen jako obraz pomíjivosti života?

Mnohem častěji byli totiž malíři při ztvárnění marnosti a pomíjivosti podstatně morbidnější a nešetřili lebkami, jako typickým symbolem marnosti. Téma přesně pro začátek listopadu, kdy se to lebkami jen hemží, kam se podíváte.

Byly ale využívány i zajímavější a rafinovanější symboly. Křehkost skla, ubíhající čas, noty a hudební nástroje připomínající hudbu jako umění okamžiku... Vanitas je někdy zobrazena jako opravdu nápadité zátiší.

Někdy i zapřemýšlíte, co je tady vlastně marného a pomíjivého. Pokud tedy nenahlížíte z pozice filosofického nihilismu s argumentací, že pomíjivé je všechno.

Zajímavý je malířův nápad ztvárnit jako alegorii marnosti sebe sama:

Možná ale chtěli malíři vyjádřit i to, že pomíjivost má své kouzlo a že se člověk nemá odříkat krásy, i když netrvá věčně, a že i to, co trvá jen chvíli, jen pomíjivý okamžik, nám může přinést radost a obohacení. A že přijdou další okamžiky, které přinesou něco dalšího, zajímavého, inspirativního...

Pomíjivost nám připomíná, že nemáme ustrnout a nemáme lpět na něčem, co už v našem životě dosloužilo. Protože právě to je marnost nad marnost, vanitas vanitatum.