Vyšlo dne 7.6.2022

Nechte na hlavě! A nebo ne?

Kdo chce nosit klobouk, musí se to naučit. Jaký tvar si vybrat a jak jej nasadit, aby byl výsledek slušivý a aby dobře držel na hlavě; když se to povede, dá se pak v klobouku i zatančit. Celá Česká beseda, skočná polka i čardáš. Vím to, všechno jsem to v klobouku odtančila. A pánové v cylindrech jakbysmet.

Lidé, kteří si pořizují historické oblečení, poměrně rychle přijdou na to, že pokrytí hlavy je žádoucí až nutné. Jenže kdo chce v klobouku vypadat opravdu dobře, musí vědět i to, kdy ho na hlavě mít nemá. A na to není absolutní pravidlo platné napříč staletími.

Ano, etiketa se v průběhu doby měnila, a záměrem tohoto článku určitě není detailně postihnout způsoby nakládání s pokrývkou hlavy v různých historických obdobích. Nám půjde spíš o to, co si s kloboukem počít při tanci a na místech, kde se tančí.

Pokud máte na sobě oděv z období empíru, venku můžete tančit v klobouku, což je u pánů většinou cylindr a u dámy téměř cokoli (empír byl v tomto ohledu neuvěřitelně kreativní). Tedy nejen že můžete, ale bez pokrývky hlavy byste venku správně vůbec neměli být, ať už děláte cokoli.

A to vlastně platí i pro všechna mladší období, zhruba až do poloviny 20. století.

Auguste Renoir, Bal du moulin de la Galette, 1876

Pod střechou klobouk ale při společenských příležitostech na hlavu nepatří. Pán v něm může (a má) přijít, ale v sále jej může maximálně držet v ruce, ne ovšem při tanci, to jej musí odložit. Dáma pak nemá mít klobouk vůbec, dámský večerní účes se s kloboukem nemají rádi; v případě nepříznivého počasí venku poslouží šátek, závoj nebo něco podobného.

Ve starších dobách už to tak jednoznačné není. Půjdeme-li od empíru hlouběji do historie, tedy do období, jimž říkáme rokoko, baroko a renesance, tam se kavalíři od své pokrývky hlavy neodlučovali, buď ji měli přímo na hlavě, a to i při tanci, nebo v ruce. Případné smekání či nasazování klobouku či baretu pak mohlo být i součástí tanečních pohybů, ale to už bychom zaběhli do příliš velké specializace.

Možná vám to celé přijde jako samozřejmé, a to by mě opravdu potěšilo. Ale zažila jsem už na dobových bálech pohled na pány, kteří s cylindrem na hlavě procházeli mezi ostatními sálem a dokonce i tančili. To je ale možné pouze na bále maškarním, kde je klobouk součástí kostýmu. Nechcete být přece za maškaru, že ne?

John Leech, Maškarní bál, 1854