Vyšlo dne 25.6.2022

Redowa

V zahraničních tanečních pramenech se můžeme setkat s výrazem Redowa, který na první pohled může působit trochu tajemně. Původ slova je ovšem český a vztahuje se k dvěma populárním českým tancům 19. století – rejdováku a rejdovačce.

Pro Angličany redowa, po francouzsku rédowa, němčina, běžná v 19. století i v Čechách, se dokonce zmohla i na rozlišení Redowa a Redowatzka. Někdy, alespoň u notového materiálu, se rozlišovalo na Redowa waltz a Redowa polka.

Anglická wikipedia dokonce zná i termín rejdovák a odvozuje jej od "rej" (whirl); v rejdováku toho víření ovšem moc není, asi tady došlo k záměně s vrtákem. Českých tanců v 19. století bylo tolik, že není snadné se v nich vyznat.

Rejdovák i rejdovačka pocházely z lidového prostředí, kde se také dlouho udržely. V mešťanských salónech byly v největší oblibě asi ve 30. letech 19. století, a pak se pomalu vytratily, rejdovačka nejspíš obohatila polku jako její variace a rejdovák pravděpodobně splynul se sousedskou, jedním z nejoblíbenějších tanců českých bálů. Rytmicky i charakterem jsou si velmi blízké.

Karel Link, 1880

Zjednodušeně bychom tedy mohli říci, že rejdovačka ve 2/4 taktu je vlastně variací polky (viz např. zde) a rejdovák ve 3/4 rytmu je velmi podobný až totožný se sousedskou, která se mohla tančit v různých variacích a obměnách. 1)

Čeští taneční mistři se popisem obou tanců a vysvětlením podstaty onoho rejdování nijak nezatěžovali, jak už to bývá, když jde o záležitost obecně známou a rozšířenou; není třeba příliš hovořit o něčem, co každý dobře zná. Většinou je ani nezmiňují, jen Karel Link roku 1872 2) píše, že rejdovák a rejdovačka jsou dosud v cizině známy pod názvem redowa. Anna Lorenzová je neuvádí vůbec, jen u popisu polky hovoří o rozličných obměnách, mezi něž řadí i obratné rejdování vpřed i vzad, vpravo i vlevo. 3)

Jak ono rejdování vypadalo, o tom si můžeme udělat jistou představu z České besedy, kde je rejdování zařazeno do polkové části 1. oddílu a kde 3. oddíl začíná přímo rejdovákem. Rejdování, zde spočívající ve vytáčení bokem v příslušných krocích, mohlo být prováděno se zkříženýma rukama (jako v Besedě), ale lze i v držení klasickém a širokém (jako např. zde) nebo zcela bez držení.

Fanny Cerito a Arthur Saint-Leon

A jak si s rejdováním poradila cizina? Můžeme odhadovat, že jak si upravila původní český název, upravila si i tanec, nejčastěji do čtverylkových forem, v nichž ovšem, alespoň podle dochovaných popisů, z někdejšího rejdování nic nezůstalo. Pokud se tančila párově, pak nejspíše s velmi po francouzsku upravenými kroky, což se stalo všem tancům, které přijala Paříž a z níž se šířily do dalších zemí. Současné taneční kreace tanečníků ze západních zemí, které se pokoušejí o rekonstrukci redowy, mají spíše charakter mazurky 19. století, včetně použitých kroků.

A samozřejmě se redowa dostala i do repertoáru profesionálních tanečníků doby romantického baletu, neboť ten si liboval v rozmanitosti charakterních tanců různých národů a redowa byla v tomto směru žádoucím obohacením.


1) GEISSELREITER, Tomeš, Návod k tančení národních tancův. Svazek I., Praha ca1894, s. 82-85.

2) LINK, Karel, Tanec se stanoviska theoretického a aesthetického, Praha 1872, s. 98.

3) LORENZOVÁ, Anna, Elegantní tanečník, Třebíč ca1890.

Rubriky: 19. století, Polka