Vyšlo dne 21.6.2021

O marnotratném synu

V raném novověku si malíři jako téma oblíbili jeden z proslavených biblických příběhů, obzvláště pak scénu kajícného návratu ztraceného syna a jeho vlídné přijetí ze strany odpouštějícího otce. Těch emocí, co se tam dalo vyjádřit!

Nás bude ale zajímat jiná fáze tohoto příběhu, totiž ta, kdy marnotratný synáček disponuje ještě dostatkem prostředků a v hlavě nemá nic lepšího, než je prohýřit v pochybné společnosti. Býval v tu dobu ještě dost dobře a hlavně módně oblečen (někdy i poněkud svlečen), a to nám poskytuje vítanou možnost zkoumat detaily dobového odění.

Ovšem, nesmíme být zase příliš důvěřiví a spoléhat na to, že když obraz vznikl v 16. století, zobrazuje to nejmódnější, co se tehdy mezi frajery nosilo. Někdy totiž malíř popustí uzdu fantazii a namaluje to, co si tak myslí, že se za biblických časů nosit mohlo. Většinou to poznáme podle silně orientálních či antikizujících detailů a částí oděvu.

Pieter Aertsen, 16. stol.

Můžeme zkoumat i detaily dobového hýření. Zde například dominuje kouření – a kouří i dámy! Tedy, my samozřejmě víme, že tyhle dámy nejsou dámy.

Častý byl i motiv okrádání onoho pošetilce, motiv mravokárný i realistický zároveň. V obou následujících zobrazeních můžeme stranou v pozadí vidět pokračování příběhu, totiž co se s naším hejskem dělo dál, když dámy, které nebyly dámy, zjistily, že už peníze nemá.

Čekali jste i tanec?

I když nebýval v této souvislosti zobrazován příliš často, také na něj došlo, jako na dobře známou zatracovanou činnost; to už ostatně známe od Bláznivých panen.

Vždycky mě potěší, když se mi podaří potkat obraz s tanečním motivem, který není obecně známý. Takové milé překvapení mě čekalo v impozantním slezském zámku Książ, kde měli příběh o marnotratném synu zpodobněn v sérii čtyř obrazů, navíc alegoricky pojatých jako roční období. Flámování rozverného synka připadlo samozřejmě létu.

Rozvržení obrazu, prostředí, gestika, způsob tance – to vše ještě ukazuje k renesanci, jen oděvy a účesy ne, ty už odpovídají roku vzniku obrazu. A teď můžeme mudrovat: chtěl malíř poukázat na minulé časy, při ztvárnění biblického tématu, nebo se v Dolním Slezsku "zastavil čas" a z módních vlivů přejali jen úpravu zevnějšku?