K historii Besedy

Poprvé byla představena v listopadu roku 1862.

Byla to velká událost nejen pro české vlastence, kteří si už dlouho přáli mít a tančit spolu ryze národní tanec, ale pro všechny milovníky bálů a společenského tance. Má totiž to, co jiné čtverylky postrádají: logickou, ale přitom nápaditou strukturu, bohatou a opodstatněnou krokovou rozmanitost, vývojový oblouk, který graduje v technicky nejobtížnějším třetím oddíle a v závěrečném čtvrtém poskytne tanečníkům zaslouženou odměnu v opakování hravé kuželky, v níž se v aktivní roli vystřídají všechny čtyři dámy.

A především dokonalý soulad hudby a tanečních figur, který Besedu výrazně odlišil od množství šablonovitých čtverylek, jež často nepřežily jednu sezónu.

Besedu vytvářeli mistři a je to na díle znát.

U jejího vzniku se sešly osobnosti: Jan Neruda, který jako zkušený a výtečný tanečník dovedl skvěle odhadnout, co z českých lidových tanců může zaujmout a nadchnout zejména mladou generaci, a uznávaný taneční mistr Karel Link, který velmi zdařile stylizoval českou tanečnost do salonní formy. Hudební úpravy známých českých písní se ujal Ferdinand Heller, spoluzakladatel Hlaholu a blízký spolupracovník Bedřicha Smetany. I Smetana se příprav a zkoušek Besedy účastnil, a to jako jeden z tanečníků, na nichž se zkoušely figury.

Beseda nebyla prvním pokusem o národní čtverylku. Už dříve se o ni pokusili Karel Komzák, Josef Labitzký, jejich kreace ale nezískaly širší ohlas. Stejně tak propadla Slovanka tanečního mistra Johanna Raaba, o níž časopis Květy české roku 1842 napsal, že pouhá míchanice z mazurky a polky s francouzskou příchutí se nemůže stát národním tancem.

Proto i Beseda byla očekávána s jistou opatrností:
"Tanečním zábavám letošního masopustu přibude rozmanitosti novým národním tancem. Náš výtečný hudební skladatel pan Heller, jenž se zvláštním úspěchem našich národních písní k ladnému sestavení rozkošných zpěvných kadryl použiti zná, obral sobě nyní za úkol, složiti z nápěvu všech staročeských tanečních kusů, jako ku př. vrták, rejdovák, kuželka, strašák, furiant a zpodobných větší taneční kus ze čtyr oddělení čili figur sestávající, ku kterémuž známý taneční mistr p. Link původní taneční figury uspořádá. Tím způsobem budeme míti vlastní národní kadrilu, která od obecenstva zajisté s povděkem přijata bude, ač, bude-li v ní ona původní pružnost a jará svěžest, jakouž se slovanské národní tance ode všech jiných tak charakteristicky liší, dosti věrně vyznačena. My doufáme, že se pan Link veškerých pokusů o napodobnění upejpavých francouzských úklonků a neladného zmítání se z místa na místo, ježto se nyní tanečním nazývá, uvaruje a že nám podá půvabný tanec v živé barvitosti slovanské, jinak by bylo naší krásné národní hudby k nějaké módní motanici věru škoda."
(Národní listy, 13. 10. 1862, příloha k listu 241, s. 1)

Veřejnosti byla poprvé předvedena 13. listopadu 1862 v Konviktském sále, v provedení 24 párů, Jan Neruda po zásluze zaujal v první čtverylce místo prvního tanečníka. A hned při prvním uvedení se zalíbila tak, že si přihlížející vyžádali její opakování.

V únoru roku 1863 byla vydána tiskem ve dvou verzích, česky a francouzsky, do roku 1900 bylo vydáno ještě několik českých a roku 1894 i verze německá. Úspěch a popularita českého salonního tance Beseda ovlivnily vznik dalších čtverylek, nejprve následovala Moravská beseda (1892), která má ještě charakter salonního tance, a později další, které se už spíše snažily o uchování mizejících lidových tanců.

V českých zemích se její obliba udržela velmi dlouho a vlastně se stále drží. Tvořila součást bálového repertoáru ještě za První republiky, znovu byla vyučována i v tanečních po druhé světové válce. Dnes se dočkala znovuoživení na historických bálech a zažívá zasloužený úspěch, lidé ji mají stále rádi. Pokud se líbí i vám, můžete se ji naučit například na mých letních kurzech tanců 19. století Na Marjánce.