Vyšlo dne 24.8.2015

Úchylka paní tancmajstrové

Před časem jsem dostala na jednom ze svých tanečních seminářů zajímavou a nečekanou otázku: Co je mou úchylkou?

Neboť každý taneční mistr a učitel tance prý má "něco", čím se liší od ostatních, něco typického, co vyžaduje, na čem nekompromisně trvá, nebo naopak nesnáší a naprosto netoleruje... prostě svou taneční úchylku.

Slíbila jsem, že se nad tím poctivě zamyslím, což jsem udělala – už proto, že je dobré, když si člověk své úchylky uvědomí. Skutečně jsem na ni přišla, nebylo to těžké, ostatně účastníci mých výukových tanečních akcí ji dobře znají:

Nemám ráda, když si dámy při tanci zvedají sukně.

Kde mohu, tam to mýtím. Hlavně ten způsob, kdy tanečnice popadne a nadzvedne sukni vpředu oběma rukama jako komorná, která si tajně vypůjčila šaty své paní, a nechce je urousat, aby to paní nepoznala.

Tedy ne že by si dáma nesměla přidržet sukni za žádných okolností. Může to udělat. Pokud to dokáže udělat jako dáma.

Ludovico Pozzoserrato: Hudební večer (detail, ca 1575-1580)

Vždycky totiž platí – dáma v historickém odění záměrně neodhaluje nohy. Helmbrechtnice to udělat může, ale dáma nikdy. Renesanční tanec má svou etiketu a tu se vyplatí dodržovat.

Pokud si pozvedáte sukni, pak jen tehdy, když s jistotou víte, že pod ní máte ještě jednu, a to takovou, kterou stojí za to vidět. A musíte to udělat tak, aby to byl pohyb ladný, zdobící a obohacující váš taneční projev. Ne takový, z nějž je zřejmé, že dotyčná neví, co s rukama, že to odkoukala z televizních pohádek, nebo že tu sukni zvedá proto, aby se pochlubila, jak složité taneční kroky a pohyby zvládá.

Jistěže nelze při tanci stoprocetně ohlídat, aby dámě nebylo z nohou vidět vůbec nic - zvláště ne při výsunech a otočkách v galliardě. Tam si lze sukni místy přidržet, aby nepřekážela rychlým pohybům. Je ale velký rozdíl mezi lehkým přidržením a záměrným zvednutím sukně oběma rukama někam až nad kotníky.

No a moje úchylka spočívá v tom, že při výuce všechny své žačky nabádám k tomu, aby si sukni nedržely vůbec a naučily se pohybovat s volnýma rukama. Je prostě praktické a užitečné to umět, a kde jinde se to chcete naučit, než při tanečních lekcích?

Samozřejmě, že velmi často dostávám otázku: "A co tedy mám s rukama dělat, když si tu sukni držet nebudu?" No, dámy, upřímně, napadlo vás někdy, že pánové si tuto otázku musejí vyřešit tak nějak automaticky, protože dlouhou sukni nemají, ale ruce ano?

Prozatím se spokojíme s jednoduchou odpovědí, tanečník i tanečnice by měli umět důstojně kráčet s rukama volně a elegantně spuštěnýma podél těla, a měli by ovládat ladná a plynulá gesta a pohyby rukou.

A pokud opravdu nechcete mít prázdné ruce, nemusíte. Můžete si pořídit něco pěkného a stylového, čím můžete své ruce půvabně zaměstnat. Třeba tohle:

Autorka, Městské slavnosti v Děčíně, 17.5.2003 (vystoupení se souborem Chorea Historica)

A o tom už někdy příště.