Je to už dost let zpátky, kdy jsem téměř vyděsila jistou zahraniční lektorku tím, že jsem si při gagliardě opřela ruce o boky. Uklidnilo ji až ujištění, že je to jen při tréninku a při tanci už to dělat nebudu – byla přesvědčena, že je to pro dvorský způsob tance zcela nevhodné. Toto gesto však bylo možno spatřit i v kruzích nejvznešenějších. Dáma na obrázku má být totiž francouzská královna Margot.

Přišla mi pozvánka na zajímavou výstavu:

Odkud vidět město? Veduty měst od 13. do 20. století

od 7. do 30. října 2015 v 1. patře Italského kulturního institutu v Praze,
Šporkova 14, Praha 1 – Malá Strana
od pondělí do čtvrtka od 10.00 do 13.00 a od 14.00 do 17 hodin,
v pátek od 10.00 do 14.00 hodin.

Srdečně zve:
Italský kulturní institut v Praze,
Archiv hlavního města Prahy, Historický ústav Akademie věd České republiky, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Rekonstrukce starých tanců se leckdy stává hlavolamem. Dobové taneční příručky v lepším případě nepopíšou všechno, co bychom o tanci a jeho konkrétním provedení rádi věděli, v horším případě ani neexistují. Jsme vděční za každou stopu, a za jednu z nejoceňovanějších považujeme dobovou ikonografii.
Ale pozor! Ne vždy je na obrazech tanec ústředním a do očí bijícím motivem. Někdy ho musíte i docela hledat.

Hudební nástroje můžeme klasifikovat z více hledisek – podle způsobu hraní, doby vzniku, použitého materiálu... Odtud je už jen krůček k žertíkům typu: "Hudební nástroje dělíme na hořlavé a nehořlavé."
Instrumenty lze třídit i podle účelu, k němuž jsou určeny; jsou-li účely vznešené a ušlechtilé, přenáší se tyto vlastnosti i na užívané hudební nástroje.

Také se vám stává, že při sledování historických filmů a pohádek zapomínáte na děj, protože začnete studovat detaily ošacení? Řekla bych, že u lidí kteří se zabývají historickým tancem a historickým odíváním, to bude dost běžné.

Mnozí, kteří se věnují studiu kultury minulých dob a své objevy se snaží i nějak prakticky využít, zároveň usilují i o to, aby výsledky jejich snah byly historicky věrné, co nejvěrnější...
Jistě jste už setkali s výrazem "Přesné rekonstrukce tanců podle dobových pramenů." Upřímnější by bylo: "Děláme, co můžeme, aby to nebylo historicky mimo." Ale to nezní tak honosně a přesvědčivě.

Ne, nebude řeč o známém svůdníkovi ani o menuetu z Mozartovy opery Don Giovanni. Dnešní článek chce vzdát úctu jednomu z nejúspěšnějších levobočků 16. století, který se zapsal i do dějin tance.