Když dva dělají totéž, není to vždy to vždy totéž. A pokud se dva dívají na stejný obraz, se skutečně velkou pravděpodobností se můžete spolehnout na to, že každý z nich uvidí zcela odlišné věci.

Fabritio Caroso ve své druhé sbírce Nobiltà di Dame z roku 1600 značně rozvinul své úvahy o tanci ve zjevné snaze dovést toto umění k větší dokonalosti. Pamatoval přitom i na situace "mimo tanec", takže najdeme i doporučení adeptkám tanečního umění, jak si mají počínat při tanci tehdy, kdy tančí pouze jejich partner a na ně přijde řada až za chvíli.
A přestože dámy v tuto chvíli "nic nedělají", taneční mistr je nabádá, aby v takových situacích nezůstaly zcela nehybné a nevypadaly tedy jako sochy.

Z hlediska astrologie, vysoce uznávané a ceněné ještě v období renesance, patří pod Venušinu vládu vše, co je spojeno s krásou, harmonií a láskou. Venuše je proto patronkou krásných žen, milenců a všech, kteří pěstují krásná umění – včetně hudebníků a tanečníků.

Už tu před časem byla řeč o tom, že vyobrazení tance můžeme najít i na obrazech, které svým názvem k tanci vůbec neodkazují. Typickým příkladem jsou ty, jejichž námětem jsou trhy. Překvapivé?

Čtvrtý ročník projektu Renesance Opočno, v němž tradičně vyučuji tance vrcholné renesance a raného novověku.

Taneční třída se bude i letos věnovat tancům francouzským, anglickým a italským, bude však více zaměřena na pokročilejší zájemce, kteří zvládli alespoň základy italského stylu Cinquecento. Novinkou letošního ročníku bude např. renesanční gavota.

Účastníkům kurzu se letos nabízí pestřejší program doplněný odbornými přednáškami, koncerty a neformálními hudebně-tanečními večírky v ulicích Opočna, a tak jako v předchozích ročnících jim bude dopřána jedinečná možnost zatančit si v rámci slavnostního koncertu v úžasném prostředí zámeckého nádvoří.

Termín konání: 22. - 27. srpna 2016
koncert s vystoupením taneční třídy: sobota 27. srpna 2016, v 18:00 a 20:00.

Podrobnosti o taneční třídě najdete zde: http://renesance.opocno.cz/kurz-tance/
možnost přihlášení je dostupná zde: Jak se přihlásit.

Napadlo vás někdy pořídit si k tanečnímu kostýmu rukavičky? V současné době se s nimi ve sféře historického tance nesetkáváme (s výjimkou období empíru a 19. století, kde jsou naprosto povinné), ale i v době renesance to byl, alespoň podle svědectví ikonografických a tanečních pramenů, doplněk naprosto běžný.

Kdo? Samozřejmě tanec.
Nemíval to v minulosti v křesťanském prostředí jednoduché. Jedněmi sice oblíben, milován a s chutí provozován, jinými, jejichž slovo mělo ovšem velkou váhu, naopak kritizován a hanoben jako činnost slušného člověka nehodná. Ne nadarmo ještě ve druhé polovině 16. století začínaly některé taneční traktáty, včetně Arbeauovy Orchésographie, úvahami o vhodnosti tance a jeho obhajobou. Bylo třeba vytvořit protiváhu, protože mravokárně odsuzujících textů bylo napsáno a vysloveno opravdu hodně.

Copy bývají oblíbenou součástí historických a historizujících účesů. Jsou zaručeně dobové, spolehlivě zkrotí i hladké a nepoddajné vlasy, pokud jsou dost dlouhé. Do lidového prostředí lze nechat prostý jednoduchý spuštěný cop, pro větší parádu se dají různě omotávat kolem hlavy, proplétat s volnými prameny vlasů do umných uzlů a kombinovat se stuhami, perlami a květinami... To všechno asi znáte.

... aneb hospodské scény.

Odlehčené téma při masopustu... Moc povídání ale dnes nečekejte, co také dodat k tak srozumitelnému a běžnému námětu? Už středověký text z Carmina Burana má zcela jasno a vyjmenovává tři nejdůležitější činnosti, které se po hospodách provozují: hazard, pití a nevázaný život. Následující staletí pak přidala bohatý obrazový materiál.

Když jsem tu před časem přiznala svou osobní taneční úchylku, totiž že nemám ráda přidržování sukní při tanci, zároveň jsem také napsala, že za určitých okolností sukni přizvednout možné je.

Pojďme se tedy podívat alespoň na několik dobových obrazových ukázek, jak správně na to.

Earl z Essexu "propůjčil" svůj titul jednomu z velmi populárních historických tanců: Earl of Essex Measure. Je to tanec s konkrétní choreografií, který měl poměrně dlouhou životnost: byl prakticky provozován dobrých sto let, přinejmenším na slavnostech londýnských právnických kolejí.

Míra vkusu je u každého člověka jiná. Jsou ženy, kterým je strohá střídmost nade vše, a jsou i takové, které se dokážou ověsit vším, co se blýská, a kombinovat barvy a vzory způsobem, že až přechází zrak. Obě tyto krajnosti nacházíme i na dobových vyobrazeních, samozřejmě s mnoha mezistupni. Dnes se budeme věnovat té oslnivě okázalé.

Moje oblíbená brněnská skupina, kterou jsem měla tu čest i tanečně vzdělávat, se otevírá novým zájemcům, přičemž mě Poustevníci požádali o uveřejnění této zprávy.

Tedy vězte (cituji Poustevníky):
Hledáme šermíře a tanečníky či tanečnice! Vzhledem k tomu, že za několik dní se narodí další malý Poustevníček, a zůstane tak mezi aktivními členy už jen jedna bezdětná osoba, hledáme posily. Tréninky jsou ve čtvrtek večer v Brně – Bohunicích. Hlídání dětí na tréninku zajištěno.

Podrobnosti na FB stránce souboru Poustevník,
více o souboru zde.

A tady se můžete podívat na jejich taneční výkon, který jim v roce 2010 v soutězi Jílovské zlato získal první místo v kategorii "honosných" renesančních tanců.

Před časem jsem tu psala o své "taneční úchylce", dnes přidám vzpomínku na jinou. Ta patří jedné z českých tanečních kapacit, v jejímž souboru jsem před lety tančila; byl to striktní příkaz dámám, že v žádném případě nesmějí při úsměvu ukazovat zuby.

Nevídáme zase tak často představení, které prezentuje renesanční tance ve spojení s živou hudbou. Následující sobotu 14. listopadu budeme mít možnost: soubor Tempus Fugit se nechal volně inspirovat známým Shakespearovským tématem a zpracoval je po svém. Hudební složku zajistí Fremitus Aetheris.

Představení proběhne v rámci festivalu amatérských divadelních souborů Homo Ludens, v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, Štítného 5, Praha 3.
Začátek festivalu v 10:00, Tempus Fugit se má do "Zkrocení" pustit zhruba kolem jedenácté dopoledne.

Organizátorem celé akce je Dům dětí a mládeže Jižní Město.

Je to už dost let zpátky, kdy jsem téměř vyděsila jistou zahraniční lektorku tím, že jsem si při gagliardě opřela ruce o boky. Uklidnilo ji až ujištění, že je to jen při tréninku a při tanci už to dělat nebudu – byla přesvědčena, že je to pro dvorský způsob tance zcela nevhodné. Toto gesto však bylo možno spatřit i v kruzích nejvznešenějších. Dáma na obrázku má být totiž francouzská královna Margot.

Rekonstrukce starých tanců se leckdy stává hlavolamem. Dobové taneční příručky v lepším případě nepopíšou všechno, co bychom o tanci a jeho konkrétním provedení rádi věděli, v horším případě ani neexistují. Jsme vděční za každou stopu, a za jednu z nejoceňovanějších považujeme dobovou ikonografii.
Ale pozor! Ne vždy je na obrazech tanec ústředním a do očí bijícím motivem. Někdy ho musíte i docela hledat.

Hudební nástroje můžeme klasifikovat z více hledisek – podle způsobu hraní, doby vzniku, použitého materiálu... Odtud je už jen krůček k žertíkům typu: "Hudební nástroje dělíme na hořlavé a nehořlavé."
Instrumenty lze třídit i podle účelu, k němuž jsou určeny; jsou-li účely vznešené a ušlechtilé, přenáší se tyto vlastnosti i na užívané hudební nástroje.

Jeden z nejjednodušších a zároveň nejefektivnějších způsobů, jak půvabně a stylově zaměstnat ruce, je uchopit šáteček.

Hedvábí či batist lemovaný krajkou, nebo přímo krajka? Čistě bílý, či zdobený výšivkou nebo perličkami? Je dovoleno skoro vše, pokud je to přírodní materiál, jen musí vypadat hezky.

V různých dobách bývají po studentech vysokých škol vyžadovány činnosti, které na první pohled s příslušnou odborností vůbec nesouvisejí. Tak například čeští studenti se po značnou část druhé poloviny 20. století povinně účastnili sklizně chmele. Studenti londýnských právnických kolejí v 16. a 17. století zase museli umět tančit. A třebaže se při obou typech akcí dalo zažít hodně zábavy, odmítnutí účasti mohlo mít v obou případech nepříjemné následky.