Tato dáma mě silně zaujala na první pohled.

Jednak mám slabost pro veškeré pokrývky hlavy a peří, takže její turban mě naprosto uchvátil. Pak si dost potrpím na výrazné náušnice. Líbí se mi bílá, která není tak úplně bílá, zvláště když je lahodně umocněná dotekem zlaté. A také mám hodně ráda neobvyklé doplňky. A ona to všechno má, dokonce s lorňonem povýšeným na úroveň šperku!

Hraběnka Cecilia von Auersperg se mi prostě trefila do vkusu a je pro mě potěšením na ni pohledět.

Ale kde je ta černá?

Všimněte si, že se neptám, kolik jich umíte zatančit. Tanečníků, kteří umějí zatančit alespoň dvě, zase tolik nepotkáte. Ale víte, kolik vůbec existuje tanců typu beseda?

Je jich docela dost. Kromě té první (1862), která byla původně zvaná jen Beseda a později získala označení Česká, vznikly časem další, jež ta původní samozřejmě inspirovala nejen názvem.

Takže po Kaskově Moravské besedě (1892) přišla ještě Slezská (1913), kterou sestavil Jóža Vochala na Bartoníčkovu hudbu, Slovácká (po 1. světové válce), Slovenská beseda F. Kamenáře (1929), Československá národní beseda (1937 a 1946) a Hanácká beseda (1948).

Uvedený obrázek bude nejspíš dobře znám všem, kteří si dohledávali obrazový materiál k empírové módě. To ale nebyl jeho původní účel, důležité tu totiž nejsou šaty, byť mohou inspirovat, ale nohy a to, co se s nimi děje – takže i proto mají dámy tak krátké sukně.

Jde o ilustraci z knihy anglického tanečního mistra Thomase Wilsona An Analysis of Country Dancing (1811) Uvedené pozice nejsou Wilsonovým vynálezem ani anglickou specialitou, jejich původ je starší a souvisí s propracovaným francouzským stylem belle danse z doby Ludvíka XIV. Dodnes zůstaly součástí tance klasického, jenom baletky vytáčejí nohy ještě více.

Každý, kdo to s dobovým tancem myslí vážně, by si zobrazené pozice měl skutečně osvojit.

Letní kurz společenských tanců 19. století.

Termín konání: 9. – 14. srpna 2021
Místo konání: Sál Na Marjánce, Praha 6

Lektorka: Hana Tillmanová

Obsah kurzu:
Cílem je obnovit a posílit taneční průpravu pro účast na dobových tanečních akcích od empíru až po secesi, což znamená osvojení a procvičení důležitých tanců pestrého repertoáru dlouhého 19. století. Výběr vychází ze středoevropských pramenů a představí oblíbené tance Čech a střední Evropy, přihlédne ovšem i k dobové zvyklosti přebírat "taneční novinky" ze zahraničí. Konkrétní tance vybereme na místě s přihlédnutím k úrovni a zájmu účastníků.
Taneční výuka bude vedena jako malotřídka a počítá s různou zkušeností zájemců – od začátečníků až po pokročilé a zběhlé.

Tančíte polku? Ano? Rádi? A dobře? No tak to je skvělé!
Nebo ji neumíte, ale rádi byste se ji naučili? Výborně, to se dá zařídit.
Nebo byste ji tančili, kdyby jen bylo kde? I to se dá řešit.

Osobně tančím polku velice ráda a pokládám ji za skvělý tanec. A nepotřebuji k tomu ani taneční sál. Na plesech je ale výborná, protože báječně osvěží slavnostní atmosféru. A můžete si ji tančit po svém, úplně jednoduše, nebo si ji obohatit promenádami a figurami, pěkná bude tak i tak.

V 19. století jsme zvyklí chápat slunečník jako čistě dámskou rekvizitu. Ale proč vlastně? Copak se nemohli před spalujícím slunečním žárem chránit i pánové? Je tak příjemné ukrýt se do stínu, tak proč si svůj vlastní nenosit s sebou?

V minulosti to pánové opravdu dělali. A nemuseli se jen schovávat pod slunečníček své dámy.

Jistě nemusím vysvětlovat, co to jsou a k čemu sloužily dávné taneční pořádky, ty malé zdobné lístky, knížečky, i další hezké věcičky se seznamem tanců, k nimž se tužtičkou zapisovala jména... Mnohé dámy si je uchovávaly jako milou vzpomínku na příjemné večery svého mládí. Kdo chce, může se nechat unášet svou fantazií a představovat si tu romantiku, když přišel kavalír a slečna s uzarděním sledovala, jak píše své jméno k prvnímu valčíku. A kdo chce, může se realisticky zamyslet nad tím, jak asi bylo slečně, když se dívala do svého tanečního pořádku na třeba pouhá dvě zapsaná jména. Protože ona knížečka nebyla kouzelná a tanečníky nepřičarovala, o to se musela postarat slečna sama svým půvabem, chováním, a svou taneční a společenskou dovedností.

Zároveň se můžeme zamyslet nad tím, zda tato půvabná dobová záležitost může být prospěšná na dnešních dobových bálech.

V rámci Mezinárodního festivalu vážné hudby Smetanovské dny v Plzni se uskuteční taneční večer, který vás seznámí s taneční kulturou 40. let 19. století.
Jeho podstatnou součástí je workshop, na němž si budete moci některé typické tance oné doby sami vyzkoušet a zatančit.

Kdy: 2. března 2019, 19:30
Kde: Návštěvnické centrum Plzeňského Prazdroje

Průvodní slovo a vedení tanců: Hana Tillmanová;
K tanci bude hrát soubor Fremitus Aetheris pod vedením Pavla Jiráska;
ukázky tanců: absolventi kurzů Hany Tillmanové neboli P.E.S. (Pražské elegantní skupení).

Další podrobnosti a možnost objednat vstupenku najdete zde.

Dobová vyobrazení jsou pro nás cenným pramenem při studiu starých tanců a tanečních zvyklostí, musíme ovšem brát v úvahu důležitý fakt – obraz není fotografie a schopný umělec dokáže nakreslit cokoli. Proto, pokud je to možné, je třeba konfrontovat ikonografické prameny s dalšími zdroji. Dataci obrázku se mi nepodařilo najít, ale zjevně směřuje ke druhé polovině 19. století. A z té doby už se tanečních příruček dochovalo poměrně dost.

Letní kurz společenských tanců 19. století – od empíru až po secesi.

Termín konání: 30. července – 4. srpna 2018
Místo konání: Náchod

Lektorka: Hana Tillmanová

K taneční třídě:
Cílem kurzu je seznámení účastníků s pestrostí a rozmanitostí společenských tanců dlouhého 19. století.
Jejich výběr vychází ze středoevropských pramenů a přináší především tance oblíbené v Čechách a ve střední Evropě, přihlíží ovšem také k dobové zvyklosti přebírat "taneční novinky" ze zahraničí.

Touha osvěžit se v horkých dnech v chladivých vodních vlnách je velmi stará a podléhaly jí i dámy. Jenže jak tuto záležitost vyřešit v dobách, kdy slušné děvče nemohlo na veřejnosti ukázat ani kotník?

Řešení se našlo: vůbec se nenechat vidět! Tedy vstoupit do vody tak, aby osoba zůstala před zraky ostatních skryta. Kvůli pohodlí byla vytvořena zařízení, která umožnila plavkyni dopravit co nejdále k místu, kde se mohla ponořit a nespatřena setrvat. Dáma pokojně nastoupila suchou nožkou na břehu.

Když jsem tu před časem přiznala svou osobní taneční úchylku, totiž že nemám ráda přidržování sukní při tanci, zároveň jsem také napsala, že za určitých okolností sukni přizvednout možné je.

Pojďme se tedy podívat alespoň na několik dobových obrazových ukázek, jak správně na to.

Valčík, stále živý a stále tančený, dnes považovaný za tanec velmi důstojný a konzervativní, měl ve svých počátcích zcela jinou pověst a docela průkopnickou úlohu, ba dokonce svedl vzbudit i pohoršení. Skoro se tomu nechce uvěřit, protože dnes těžko najdete něžnější formu tance...

Národní listy uveřejnily v Denních zprávách 6. listopadu 1877 vylíčení neshody dvou pánů, která, jak už to tak v 19. století chodilo, vyústila až do vyzvání na souboj. Pokud vás zajímají podrobnosti této vzrušující události, neváhejte a čtěte dále...

Text, na nějž tu uvádím odkaz, není můj, chci však na něj upozornit, protože má velice zajímavé téma: ovlivnění empírové módy antikou i v oblasti šperkaství. Možná budou některé informace i překvapivé – věděli jste například, že v letech 1810-15 nosily pruské dámy jako symbol vlastenectví šperky z litiny, protože své zlaté šperky věnovaly na financování pruské armády?

Bádání týkající se mé bakalářské práce zahrnovala také důkladné pročítání tisku z let 1875-80, tedy z doby, kdy na Vinohradech působilo Teatro italiano, varietní divadlo s mezinárodním obsazením, jehož specialitou byly živé obrazy a velké pantomimy s početným baletem.

Empír, Regency, Napoleonika, klasicismus... jak stručně a výstižně nazvat období zahrnující pozdní 18. a rané 19. století? Není snadné pojmenovat tuto událostmi nabitou dobu jedním slovem, už kvůli odlišnému vývoji v různých zemích.